Evropské listy federalistů - místo předmluvy překladatele

Počínaje příštím pátkem budu na tomto blogu ve více či méně pravidelných intervalech postupně zveřejňovat české překlady jednotlivých Evropských listů federalistů, které od ledna tohoto roku vycházejí v angličtině a holandštině na adrese europeanfederalistpapers.eu. Jedná se o sérii 26 esejí o pravé podstatě a významu společenského uspořádání známého jako federace, o systémových chybách a vážných nedostatcích současné intergovernmentální Evropské unie a intergovernmentalismu vůbec, o tom, jak by bylo pro Evropu a její občany prospěšné, kdyby existovala Evropská federace, a v poslední řadě o tom, jak by mohla stručná a elegantní federální Ústava takové federace vypadat.

K překladu těchto listů jsem se dostal v podstatě náhodou. Minulé léto jsem si pročítal jejich 225 let starý pravzor - amerického Federalistu. Tehdy jsem si povzdechl, že by Evropa potřebovala něco podobného. Nevěděl jsem, že něco podobného se tou dobou už chystalo v hlavách a počítačích třech Evropanů: Nizozemců Klinkerse a Jadoula, a Belgičana Tombeura. Že vám tato jména nic neříkají? Ani bych se nedivil, jsou to totiž jména řadových občanů, kteří se od běžné populace odlišují snad jen svými znalostmi teorie federálního uspořádání - profesí a vzděláním se řadí někam mezi akademickou právnickou sféru a konzultanty v oboru veřejné správy - a vášní pro Evropu. O jejich práci, jejíž výsledky zvěřejňují právě formou esejí na svém webu, jsem se dozvěděl šeptandou z nějakého tweetu. Když jsem se do Evropských listů federalistů začetl, okamžitě mi bylo jasné, že jsem narazil na něco pozoruhodného.

Jejich eseje jsou totiž velmi osobité. Autoři v nich nezastávají obvyklé postoje, které slýcháváme od evropských politiků či politických komentátorů. Naopak, k současnému evropskému establishmentu jsou velice kritičtí a dalo by se řící, že na něm nenechávají nit suchou. Na paškál si berou Evropskou radu a Komisi, harmonizaci pravidel EU, chápání výrazu "evropská integrace", chování evropských státníků, i Lisabonskou smlouvu. Zásadní chyby spatřují dokonce i v Schumanově plánu. Jejich poselstvím je, že se Evropa dostala do slepé uličky. Přesto však ve svých názorech nenechávají nikoho na pochybách, že Evropa má jen jedinou možnost, jak jít dál: cestou federace. Zárověň ale zdůrazňují, že jde, pokud se budeme držet dobrých příkladů z minulosti, o cestu velice příjemnou, ze které není třeba mít obavy.

Z jejich strany se nejedná o slepou víru, ale racionální uvažování opírající se o mnohaleté zkušenosti s konceptem federalizace. To se projevuje tak, že ve svých dialozích a úvahách postupují velice obezřetně, místy jakoby až pochybují o svých domněnkách a žádají zbylé autory, aby jejich názory buď potvrdili, doplnili a nebo vyvrátili. U odpovědí si ověřují, zda se jedná jen o soukromý názor jejich protějšku a nebo o všeobecně uznávaný poznatek současné politické vědy.

Celými Evropskými listy federalistů se jako červená nit vine důraz na občanský rozměr federace. Federace je z občanů a pro občany, což je naprosto odlišné pojetí Evropy než jak jej známe dnes. Autoři tvrdí, že Evropskou federaci není možné vytvořit na základě dohody států a jejich vlád, že se k ní nelze dobrat úpravami Lisabonské smlouvy. Federaci mohou vytvořit pouze občané těchto států na základě své svobodné volby, stejně jako v případě americké ústavy, která začíná slovy We the People. Důvěryhodnost tohoto postoje podtrhuje fakt, že sami autoři jsou nezávislí občané, kteří nemají nic společného s oficiální bruselskou politikou ani se současnou evropskou politikou členských států Evropské unie. Jimi navržená cesta k Evropské federaci, počínaje Evropskými listy federalistů, přes návrh federální ústavy, až po ústavodárný konvent a ratifikaci federální ústavy, se opírá výhradně jen o občany a jejich schopnost a vůli zvolit si nejlepší možnou formu vlády v Evropě.

Toto, a také vyloženě pozitivní postoj autorů k používání moderních internetových médií při tvorbě komunity kolem Evropských listů federalistů, způsobilo, že jsem se začal tohoto procesu aktivně účastnit. Naprostou nutností pro mne bylo poskytnout překlad těchto federalistických esejí českému publiku a pomoci tak vyvrátit různé bludy a mýty, které o federacích a federalismu kolují. Doufám, že jsem jako překladatel odvedl dobrou práci.