Federální ústava pro Evropu

Tento kompaktní návrh federální ústavy pro Evropu vychází z Ústavy Spojených států amerických a přebírá prvky přímé demokracie z ústavy švýcarské. Pouhých deset článků o 3868 slovech poskytuje evropským občanům vše potřebné pro péči o jejich společné zájmy. Díky vertikální dělbě moci zbytečně nezasahuje do jejich životů a svým členským státům garantuje jejich pokračující existenci, suverenitu a diverzitu. Protože vychází přímo od občanů, odstraňuje tato klasická federální ústava četné a závažné vady typické pro mezinárodní organizace řízené mezivládními smlouvami jako jsou EU, EFTA nebo NATO. Stejně jako kdysi prospělo Americe nahrazení její vlastní mezivládní smlouvy zvané Články Konfederace federální ústavou, lze očekávat, že by k srovnatelnému všeobecnému rozmachu došlo i v Evropě, pokud by její občané byli tak moudří a přijali obdobnou federální ústavu a s její pomocí zcela nahradili nefungující Lisabonskou smlouvu.

Text ústavy napsali Leo Klinkers a Herbert Tombeur. Do češtiny s jejich svolením přeložil Jakub Jermář. Vyňato z Evropských listů federalistů č. 21, 22, 23 a 24.

PREAMBULE

My, občané Belgie, Estonska, Finska, Francie, Irska, Itálie, Kypru, Lucemburska, Malty, Německa, Nizozemska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Slovinska a Španělska, zakládáme tuto ústavu pro všechny země eurozóny a dále pro každou zemi vstupující do eurozóny, s cílem vytvořit federaci, která bude zaručovat svobodu, řád, bezpečí, štěstí, spravedlnost, obranu federace před nepřáteli, udržitelnost životního prostředí, stejně jako přijmutí a toleranci rozmanitosti kultur, vyznání, způsobů života a jazyků všech, kdo žijí a budou žít na území spadajícím pod jurisdikci federace.

Článek I - Federace a Listina práv

1. Evropská federace je tvořena občany a státy účastnícími se federace.
2. Pravomoci nedelegované na Evropskou federaci touto ústavou a nezapovězené státům touto ústavou jsou vyhrazeny občanům nebo příslušným státům.
3. Evropská federace schvaluje práva, svobody a principy obsažené v Listině základních práv Evropské unie, kromě principu subsidiarity zmíněného v preambuli této Listiny. Evropská federace přistupuje k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Článek II - Organizace moci zákonodárné

Oddíl 1 - Zřízení Evropského kongresu

1. Zákonodárná moc Evropské federace spočívá v Evropském kongresu. Ten je složen ze dvou sněmoven: Sněmovny občanů a Sněmovny států, nazývané Senát.
2. Evropský kongres a jeho dvě samostatné sněmovny mají své sídlo v Bruselu.

Oddíl 2 - Sněmovna občanů

1. Sněmovna občanů je složena ze zástupců občanů Evropské federace. Každý člen Sněmovny má jeden hlas. Členové jsou voleni na období šesti let občany federace oprávněnými volit, sjednocenými v jediném volebním obvodu. Volby členů Sněmovny občanů se pokaždé konají v měsíci květnu, poprvé v roce 20XX. Úřadu se ujmou nejpozději 1. června volebního roku. Členové rezignují odpoledne třetího dne měsíce května v posledním roce svého funkčního období. Mohou být znovuzvoleni dvakrát po sobě.
2. Volitelní jsou ti, kdo dosáhli věku třiceti let a jsou registrováni jako občané jednoho ze států federace po dobu nejméně sedmi let.
3. Členové Sněmovny občanů mají individuální mandát. Tento mandát vykonávají bez instrukcí, v obecném zájmu federace. Tento mandát je nekompatibilní s jakoukoliv jinou veřejnou funkcí.
4. Právo volit ve volbách do Sněmovny občanů náleží každému, kdo dosáhl věku osmnácti let a je registrován jako občan jednoho ze států federace, bez ohledu na dobu trvání této registrace.
5. Sněmovna občanů si volí svého předsedu, s právem hlasovat a jmenovat svůj vlastní personál.

Oddíl 3 - Sněmovna států, nebo též Senát

1. Senát je složen z osmi zástupců připadajících na jeden každý stát. Každý senátor má jeden hlas. Senátoři jsou jmenováni na funkční období šesti let legislaturami a z legislatur států s tím, že po třech letech polovina senátorů rezignuje. První úplné jmenování Senátu proběhne v prvních pěti měsících roku 20XX. Jmenování po každých třech letech za účelem výměny poloviny senátorů proběhne v prvních pěti měsících daného roku. Senátoři se svého úřadu ujmou nejpozději 1. června v roce jejich jmenování. Rezignují odpoledne třetího dne v měsíci květnu v posledním roce jejich funkčního období. Senátoři, kteří rezignují, mohou být ihned opětovně jmenováni na další funkční období tří let. Jednací řád Senátu reguluje způsob rezignace poloviny Senátu.
2. Volitelní do funkce senátora jsou ti, kdo dosáhli věku třiceti let a jsou registrováni jako občané jednoho ze států Evropské federace po dobu nejméně sedmi let.
3. Senátoři mají individuální mandát. Tento mandát vykonávají bez instrukcí, v obecném zájmu federace. Tento mandát je nekompatibilní s jakoukoliv jinou veřejnou funkcí.
4. Viceprezident Evropské federace předsedá Senátu. Nemá právo hlasovat, ledaže by hlasování bylo nerozhodné.
5. Senát volí předsedu pro tempore, který v případě nepřítomnosti viceprezidenta, nebo pokud je viceprezident úřadujícím prezidentem, vede jednání Senátu. Senát jmenuje svůj vlastní personál.
6. Senátu náleží výlučné právo rozhodovat ve věci zneužití úřadu. V případě obvinění prezidenta, viceprezidenta nebo člena Kongresu bude zasedání Senátu řídit předseda Ústavního soudního dvora. Pokud je obviněn člen tohoto soudu, bude Senátu předsedat prezident. Nikdo nemůže být shledán vinným, aniž by pro jeho vinu hlasovaly dvě třetiny přítomných členů.
7. Shledání viny v případech zneužití úřadu nesmí zajít dále než ke zbavení funkce a zákazu zastávat jakoukoliv čestnou funkci, důvěrný či placený úřad v Evropské federaci. Ten, kdo je shledán vinným, se nicméně musí zodpovídat a být podroben obžalobě, soudnímu řízení, rozsudku a trestu podle zákona.

Oddíl 4 - Evropský kongres

1. Čas, místo a způsob volby členů Sněmovny občanů a jmenování členů Senátu určí Evropský kongres.
2. Evropský kongres se schází nejméně jednou ročně. Toto jednání začne třetího lednového dne, pokud Kongres neurčí jiné datum zákonem.
3. Evropský kongres si určí svůj vlastní jednací řád.

Oddíl 5 - Jednací řád obou sněmoven

1. Každá sněmovna si určí svůj jednací řád. Ten určuje, jaké předměty jednání vyžadují kvorum, jakým způsobem vynutit přítomnost členů, jaké sankce mohou být uvaleny v případě systematické absence, jaké pravomoci má předseda schůze, aby obnovil pořádek a jak jsou zaznamenávány výsledky jednání a hlasování.
2. Jednací řád upravuje tresty pro členy sněmovny v případě neukázněného chování, včetně pravomoci sněmovny vyloučit člena permanentně většinou dvou třetin hlasů.
3. Během zasedání Evropského kongresu nemůže žádná ze sněmoven bez souhlasu druhé sněmovny přerušit jednání na déle než tři dny ani nemůže přemístit své sídlo mimo Brusel.

Oddíl 6 - Náhrady a imunita členů Kongresu

1. Členové obou sněmoven budou za svou práci dostávat zákonem stanovený plat, který bude vyplácen každý měsíc z pokladny Evropské federace. Kromě toho obdrží náhrady za cestovní a ubytovací náklady podle skutečné výše jejich nákladů, omezených na cesty a aktivity souvisejícími s jejich prací.
2. Členové obou sněmoven nemohou být v žádném případě kromě velezrady, spáchání těžkého zločinu a narušení veřejného pořádku zatčeni během své účasti na zasedání své příslušné sněmovny a během cesty do i z této sněmovny. Nemohou být vyslýcháni na žádném jiném místě ohledně žádného svého projevu nebo debaty ve své sněmovně.

Článek III - Pravomoci moci zákonodárné

Oddíl 1 - Postup tvorby zákonů

1. Sněmovna občanů má pravomoc navrhovat daňové zákony pro Evropskou federaci. Senát má pravomoc - jako u jiných zákonů navržených Sněmovnou občanů - předkládat dodatky za účelem změny federálních daňových zákonů.
2. Obě sněmovny mají pravomoc navrhovat zákony. Každý návrh zákona jedné každé sněmovny je předložen prezidentovi Evropské federace. Pokud prezident s návrhem souhlasí, podepíše jej a přepošle druhé sněmovně. Pokud prezident s návrhem nesouhlasí, vrátí jej, spolu se svými výhradami, sněmovně, která návrh iniciovala. Tato sněmovna prezidentovy výhrady zaznamená a přistoupí k opětovnému zvážení tohoto návrhu. Jestliže následně po tomto opětovném zvážení dvě třetiny této sněmovny s návrhem souhlasí, bude odeslán, spolu s prezidentovými výhradami, druhé sněmovně. Pokud tato sněmovna návrh schválí dvoutřetinovou většinou, návrh se stane zákonem. Pokud není návrh vrácen prezidentem během deseti dnů poté, co mu byl předložen, stane se zákonem, jako by jej prezident podepsal, nebrání-li Kongres odročením svých aktivit vrácení návrhu během deseti dní. V takovém případě se zákonem nestane.
3. Jakékoliv nařízení, rezoluce nebo hlasování, jiné než návrh zákona, vyžadující souhlas obou sněmoven, kromě rozhodnutí týkajících se přerušení schůze, je předloženo prezidentovi a vyžaduje jeho souhlas předtím, než nabude právní moci. Pokud prezident nesouhlasí, tato záležitost nicméně nabude právní moci, jestliže dvě třetiny každé ze sněmoven návrh schválí.

Oddíl 2 - Hmotné pravomoci Evropského kongresu

Evropský kongres má pravomoc:

1. stanovit a vybírat daně a cla na splácení dluhu Evropské federace a na krytí výdajů nutných k plnění záruky popsané v preambuli, přičemž všechny daně a cla jsou v celé Evropské federaci jednotné;
2. půjčovat si peníze na účet Evropské federace;
3. regulovat obchod mezi státy Evropské federace a s cizími zeměmi;
4. regulovat v celé Evropské federaci jednotná pravidla pro migraci a integraci, kterážto budou udržována společně se státy;
5. regulovat jednotná konkurzní pravidla pro celou Evropskou federaci;
6. vydávat federální měnu, regulovat její hodnotu a stanovit standard pro míry a váhy; stanovit trest za padělání cenných papírů a měny Evropské federace;
7. regulovat a prosazovat pravidla na podporu a ochranu klimatu a kvality vody, půdy a ovzduší;
8. regulovat výrobu a distribuci energie;
9. vytvářet pravidla pro prevenci, podporu a ochranu veřejného zdraví, včetně nemocí z povolání a pracovních úrazů;
10. regulovat všechny způsoby dopravy a přepravy mezi státy federace, včetně transnacionální infrastruktury, poštovních služeb, telekomunikací, stejně tak jako elektronické komunikace mezi veřejnými správami a veřejnými správami a občany, včetně všech potřebných pravidel k potírání podvodů, padělání, krádeží, poškozování a ničení poštovních a elektronických informací a jejich nosičů;
11. podporovat pokrok vědeckých objevů, ekonomických inovací, umění a sportu zajištěním výlučných práv k dílům pro autory, vynálezce a návrháře;
12. zřídit federální soudy podřízené Ústavnímu soudnímu dvoru;
13. potírat a trestat pirátství, zločiny proti mezinárodnímu právu a lidským právům;
14. vyhlašovat válku a vytvářet pravidla pro zajímání na zemi, na vodě nebo ve vzduchu; zřídit a financovat evropskou obranu (armádu, námořnictvo, letectvo); umožnit domobraně vykonávat zákony federace, potlačovat vzpoury a odrážet útočníky;
15. vytvářet všechny nutné a náležité zákony pro vykonávání předchozích pravomocí a všech ostatních pravomocí svěřených touto ústavou vládě Evropské federace či jakémukoliv jejímu ministerstvu nebo státnímu úředníkovi.

Oddíl 3 - Garantovaná práva jednotlivců

1. Imigrace osob, která je státy považovaná za přípustnou, nebude Evropským kongresem zakázána před rokem 20XX.
2. Právo na habeas corpus není pozastaveno, až na případy, kdy je to považováno za nutné pro veřejnou bezpečnost v případech revolty nebo invaze.
3. Evropskému kongresu není dovoleno přijmout retroaktivní zákon ani zákon o občanské smrti. Není mu ani dovoleno přijmout zákon poškozující smluvní závazky či soudní rozhodnutí jakéhokoliv soudu.

Oddíl 4 - Omezení pro Evropskou federaci a její státy

1. Žádné daně ani cla nebudou odváděny z transnacionálních služeb a zboží mezi státy Evropské federace.
2. Žádnou regulací nebude upřednostněn obchod či daně v přístavech a letištích států Evropské federace; ani nebudou lodě či letadla mířící do nebo z jednoho státu povinovány vstoupit, opustit nebo platit poplatky v jiném státě.
3. Žádný stát nesmí přijmout retroaktivní zákon ani zákon o občanské smrti. Není mu ani dovoleno přijmout zákon poškozující smluvní závazky či soudní rozhodnutí jakéhokoliv soudu.
4. Žádný stát nebude vydávat svou vlastní měnu.
5. Žádný stát nebude bez souhlasu Evropského kongresu zavádět žádné daně nebo cla na dovoz či vývoz služeb a zboží, kromě toho, co může být nutné pro provádění inspekcí dovozu a vývozu. Čistý výnos všech daní a cel uvalených kterýmkoliv státem na dovoz a vývoz bude pro potřeby pokladnice Evropské federace; všechny související regulace budou podléhat revizi a kontrole Evropského kongresu.
6. Žádný stát nebude mít bez souhlasu Evropského kongresu armádu, námořnictvo ani letectvo. Nebude vstupovat do žádných dohod nebo smluv s jiným státem federace nebo s cizím státem, nebo se zapojovat do války, ledaže by byl sám napaden, nebo čelil bezprostřednímu nebezpečí, jež vylučuje prodlení.

Oddíl 5 - Omezení pro Evropskou federaci

1. Žádné peněžní prostředky nesmí být čerpány z pokladnice, až na účely určené federálním zákonem; finanční výkaz Evropské federace bude zveřejněn každý rok.
2. Evropská federace neudělí žádný šlechtický titul. Bez souhlasu Evropského kongresu nepřijme žádná osoba zastávající veřejný či důvěrný úřad žádný dar, odměnu, úřad nebo titul jakéhokoliv druhu od žádného krále, vládce ani cizího státu.

Článek IV - Organizace moci výkonné

Oddíl 1 - Zřízení úřadů prezidenta a viceprezidenta

1. Výkonná moc je svěřena prezidentovi Evropské federace. Prezident zastává svůj úřad po dobu čtyř let spolu s viceprezidentem, který rovněž zastává svůj úřad po dobu čtyř let. Prezident a viceprezident jsou zvoleni jako dvojice občany Evropské federace, která za tímto účelem tvoří jediný volební obvod. Mohou být okamžitě znovuzvoleni pro jedno další období.
2. Volba prezidenta a viceprezidenta Evropské federace se bude konat třetí pátek měsíce října; první volba bude v roce 2016. K překlenutí období mezi ratifikací ústavy Evropské federace a první volbou prezidenta a viceprezidenta vybere ze svých řad Evropský kongres úřadujícího prezidenta. Tento úřadující prezident nemůže být zvolen za prezidenta ani viceprezidenta během prvních prezidentských voleb Evropské federace.
3. Volitelný jako prezident nebo viceprezident je kdokoliv, kdo v okamžiku své kandidatury, což bude upraveno federálním zákonem, dosáhl věku třiceti pěti let, má státní příslušnost jednoho ze států Evropské federace a byl registrován jako občan jednoho ze států federace po dobu nejméně patnácti let.
4. Prezident za svou práci dostává plat určený Evropským kongresem. Jeho plat nesmí být během období jeho prezidentství zvýšen nebo snížen a není mu poskytována žádná další kompenzace nebo naturálie od Evropské federace ani od žádného jednotlivého státu federace, ani od žádné jiné veřejné instituce uvnitř nebo mimo federaci, ani od soukromé instituce nebo osoby.
5. Předtím, než se prezident ujme svého úřadu, pronese před předsedou Ústavního soudního dvora, v měsíci lednu, v němž jeho úřad začíná, následující přísahu či čestné prohlášení: “Slavnostně přísahám (nebo prohlašuji), že budu svědomitě vykonávat úřad prezidenta Evropské federace a podle mých nejlepších schopností budu zachovávat, ochraňovat a bránit Ústavu Evropské federace.”

Oddíl 2 - Uprázdnění a konec úřadu prezidenta a viceprezidenta

1. Prezident a viceprezident budou odvoláni z funkce v případě obžaloby a usvědčeni ve věci zneužití úřadu za velezradu, úplatkářství a jiné těžké zločiny a přestupky. V případě odvolání prezidenta z funkce, jeho smrti nebo rezignace se prezidentem stane viceprezident.
2. Kdykoliv se uprázdní úřad viceprezidenta, prezident jmenuje viceprezidenta, který se ujme úřadu po potvrzení většinou obou sněmoven Evropského kongresu.
3. Kdykoliv prezident předloží předsedovi pro tempore Senátu a předsedovi Sněmovny občanů svoje písemné prohlášení, že není schopen vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu, a dokud jim nepředloží své písemné prohlášení o opaku, tyto pravomoci a povinnosti budou vykonávány viceprezidentem jako úřadujícím prezidentem.
4. Kdykoliv viceprezident a většina buď vedoucích představitelů ministerstev, nebo jiných orgánů, které Kongres může určit zákonem, předají předsedovi pro tempore Senátu a předsedovi Sněmovny občanů svoje písemné prohlášení, že prezident není schopen vykonávat pravomoci a povinnosti jeho úřadu, viceprezident se okamžitě ujme pravomocí a povinností tohoto úřadu jako úřadující prezident.
5. Poté, když prezident předá předsedovi pro tempore Senátu a předsedovi Sněmovny občanů svoje písemné prohlášení, že žádná neschopnost neexistuje, opět se ujme pravomocí a povinností svého úřadu, ledaže by viceprezident a většina buď vedoucích představitelů ministerstev, nebo jiných orgánů, které Kongres může určit zákonem, během čtyř dnů předali předsedovi pro tempore Senátu a předsedovi Sněmovny občanů nové písemné prohlášení, že prezident není schopen vykonávat pravomoci a povinnosti jeho úřadu. Načež o věci rozhodne Kongres, který se sejde během čtyřiceti osmi hodin, pokud právě nezasedá. Jestliže Kongres, během dvaceti jedna dní po obdržení druhého písemného prohlášení, nebo, pokud Kongres právě nezasedá, během dvaceti jedna dní od doby, kdy musí začít zasedat, dvoutřetinovou většinou v obou sněmovnách určí, že prezident není schopen se znovu ujmout pravomocí a povinností jeho úřadu, bude viceprezident pokračovat v jejich výkonu jako úřadující prezident; jinak se pravomocí a povinností svého úřadu ujme prezident.
6. Funkční období prezidenta i viceprezidenta skončí v poledne 20. lednového dne posledního roku jejich funkčního období. Funkční období jejich následníků začne poté.
7. Jestliže před začátkem prezidentského funkčního období dojde k úmrtí nově zvoleného prezidenta, nově zvolený viceprezident se stane prezidentem. Pokud nově zvolený prezident není schopen složit přísahu či čestné prohlášení, nebo se ujmout svého úřadu, nebo pokud nově zvolený prezident nesplňuje podmínky, potom nově zvolený viceprezident bude vystupovat jako prezident, dokud prezident podmínky nesplní; a Kongres může zákonem ošetřit případy, ve kterých podmínky nesplní ani nově zvolený prezident, ani nově zvolený viceprezident, tím, že určí, kdo potom má jednat jako prezident, nebo způsob, jakým má být určen ten, kdo tak bude jednat, a to do doby, než prezident nebo viceprezident podmínky splní.

Článek V - Pravomoci a povinnosti prezidenta

Oddíl 1 - Prezidentovy pravomoci

1. Prezident je vrchní velitel ozbrojených sil, bezpečnostních služeb a domobrany Evropské federace.
2. Prezident jmenuje ministry, velvyslance, jiné vyslance, konzuly a všechny státní úředníky výkonné moci Evropské federace, jejichž jmenování není touto ústavou upraveno jinak a jejichž úřad je založen zákonem. Odvolává z funkce všechny státní úředníky Evropské federace po jejich usvědčení z velezrady, úplatkářství nebo jiných těžkých zločinů a přestupků.
3. Prezident může požadovat písemné vyjádření vedoucího představitele každého z ministerstev ohledně libovolné záležitosti týkající se povinností jeho příslušného úřadu.
4. Prezident má pravomoc amnestovat nebo udělit milost za zločiny proti Evropské federaci, kromě případů ve věci zneužití úřadu.
5. Prezident má pravomoc uzavírat smlouvy, podle a s doporučením a souhlasem Senátu, za předpokladu, že dvě třetiny přítomných senátorů souhlasí.
6. Prezident navrhuje a jmenuje soudce Ústavního soudního dvora a federálních soudů, podle a s doporučením a souhlasem Evropského kongresu.
7. Prezident jednou ročně uspořádá poradní referendum mezi všemi občany Evropské federace s hlasovacím právem, aby získal názor evropského lidu na provádění federální politiky. Toto referendum bude uskutečněno v rámci Digitální agendy pro Evropu.
8. Prezident uspořádá závazné referendum mezi všemi občany Evropské federace s hlasovacím právem o otázce, zda Evropská federace má, či nemá přistoupit k, nebo spoluzaložit, mezinárodní organizaci se závaznými regulačními pravomocemi, po poradě se Senátem ohledně tohoto přistoupení nebo spoluzaložení.
9. Prezident smí uspořádat referendum mezi všemi občany Evropské federace s hlasovacím právem o návrhu zákona, který se setkal s výhradami prezidenta podle článku III této ústavy a o kterém sněmovny Kongresu po těchto prezidentských výhradách nedospějí k dohodě během dvou let. Toto období dvou let začíná prvním plenárním hlasováním ve Sněmovně, která neiniciovala tento návrh zákona.

Oddíl 2 - Povinnosti prezidenta

1. Prezident jednou ročně podá Evropskému kongresu informaci o stavu federace a doporučí opatření, která pokládá za nutná.
2. Prezident může za mimořádných okolností svolat obě sněmovny Kongresu, nebo kteroukoliv z nich a v případě nesouhlasu mezi nimi ohledně doby odročení je může odročit na dobu, kterou bude považovat za vhodnou.
3. Prezident přijímá velvyslance a jiné cizí vyslance.
4. Prezident dbá na věrné provádění zákonů.
5. Prezident stanovuje povinnosti všech vládních úředníků Evropské federace.

Článek VI - Moc soudní

Oddíl 1 - Organizace

Soudní moc Evropské federace je svěřena Ústavnímu soudnímu dvoru. Evropský kongres se může rozhodnout ve státech založit federální soudy nižší instance. Soudci Ústavního soudního dvora, stejně jako ti z nižších federálních soudů, zastávají svůj úřad tak dlouho, dokud je jejich jednání bezúhonné. Za své služby dostávají plat, který nemůže být během trvání jejich úřadu snížen.

Oddíl 2 - Pravomoci federálních soudů

1. Federální soudní moc je oprávněna soudit ve všech sporech vyvstávajících pod touto ústavou; týkajících se všech zákonů Evropské federace; všech smluv uzavřených, či takových, jež by měly být uzavřeny pod autoritou Evropské federace; ve všech případech dotýkajících se velvyslanců, jiných vyslanců a konzulů; ve všech námořních případech; ve všech případech, ve kterých je Evropská federace stranou sporu; ve všech rozepřích mezi dvěma nebo více státy; mezi státem a občanem jiného státu, mezi občany několika států, mezi občany jednoho státu ve věci pozemků v jiném státě a mezi státem nebo občany tohoto státu a cizími státy nebo jejich občany.
2. Ústavní soudní dvůr má výlučnou pravomoc ve všech případech, ve kterých jsou stranami sporu pouze státy, ministři, velvyslanci a konzulové. Ve všech ostatních případech, jak zmiňuje odstavec 1, je Ústavní soudní dvůr odvolacím soudem, pokud Evropský kongres neurčí zákonem jinak.
3. Kromě řízení ve věci zneužití úřadu budou zločiny určené zákonem souzeny před porotou. Tyto procesy budou probíhat ve státě, ve kterém došlo ke spáchání tohoto zločinu. Pokud nebyly spáchány na území žádného státu, proces bude probíhat na takovém místě nebo místech, která zákonem určí Evropský kongres.

Oddíl 3 - Velezrada

1. Velezrada proti Evropské federaci může spočívat pouze v nabádání k válce proti federaci, nebo ve stranění s jejími nepřáteli tím, že se jim poskytne pomoc a podpora. Nikdo nesmí být odsouzen za velezradu bez svědectví nejméně dvou svědků, nebo přiznání před soudem.
2. Evropský kongres má pravomoc vyhlásit trest za velezradu, ale verdikt za velezradu v žádném případě nesmí vést k potupení či zbavení majetku potomků odsouzené osoby.

Článek VII - Občané, státy a federace

Oddíl 1 - Občané

1. Občané každého státu mají zároveň občanství Evropské federace se všemi souvisejícími politickými i jinými právy. Občané členského státu mají nárok na všechna práva a výsady občanů jakéhokoliv jiného státu federace.
2. Minimum 3000000 občanů Evropské federace je zapotřebí k předložení návrhu zákona Evropskému kongresu. Tento návrh popisuje pouze obrysy záměru, nebo je návrhem zákona. Bude uložen jako občanská iniciativa v registru Sněmovny občanů. Kongres a prezident rozhodnou o přípustnosti této občanské iniciativy. Sněmovna občanů s touto občanskou iniciativou nakládá podle svých legislativních procedur. Obě sněmovny Kongresu učiní konečné rozhodnutí ohledně tohoto návrhu do dvou let od jeho registrace. V případe, že jedna sněmovna přijme návrh zákona jako výsledek občanské iniciativy, zatímco druhá sněmovna jej odmítne, nebo nerozhodne v určeném časovém období, prezident předloží tento přijatý návrh zákona s doporučeními obou sněmoven Kongresu ohledně této občanské iniciativy občanům federace a legislaturám států. V případě, že je předložený návrh přijat prostou většinou občanů a států, stane se federálním zákonem. Pokud by taková většina neexistovala, bude tato občanská iniciativa zamítnuta. Pokud ani jedna sněmovna nerozhodne v určeném časovém období, prezident předloží občanskou iniciativu občanům federace. Ti prostou většinou rozhodnou, zda má být tato občanská iniciativa zachována. Pokud je zachována, bude se občanskou iniciativou zabývat opět Kongres. Kongres učiní konečné rozhodnutí určující celkový význam občanské iniciativy, pod dohledem prezidenta. Kongres zákonem určí proceduru pro naložení s občanskou iniciativou, aniž by sní spojil hmotněprávní podmínky.
3. Osoba odsouzená v kterémkoliv státě federace za velezradu, těžký zločin nebo jiné zločiny, prchající před spravedlností a nalezená v jiném členském státě bude na žádost výkonného orgánu státu, ze kterého uprchla, vydána do státu s jurisdikcí pro tento zločin.
4. Otroctví a všechny formy nevolnictví, kromě případů trestu za zločin, za který byla daná osoba zákonně odsouzena, budou vyloučeny na území Evropské federace nebo ve všech teritoriích pod federální jurisdikcí.

Oddíl 2 - Státy

1. Plná důvěra a uznání bude v každém státě dopřána veřejným aktům, záznamům a soudním jednáním všech ostatních států. Kongres může obecným zákonem předepsat způsob, jakým se tyto akty, záznamy a jednání doloží a jaké to bude mít účinky.
2. Státy Evropské federace mají výlučné právo upravovat záležitosti týkající se státního občanství. Občanství státu je platné v kterémkoliv jiném státě federace.
3. Státy mohou k Evropské federaci přistoupit se souhlasem dvoutřetinové většiny občanů přistupujícího státu, dvoutřetinové většiny legislatury přistupujícího státu, dvoutřetinové většiny občanů federace a dvoutřetinové většiny v každé sněmovně Evropského kongresu, v tomto pořadí. Evropská federace tento souhlas vezme na vědomí a jedná odpovídajícím způsobem.
4. Státy přistupující k Evropské federaci poté, co ústava již vešla v platnost, si zachovají své dluhy a zákony federace se na ně začnou vztahovat od chvíle jejich přistoupení.
5. Jakákoliv změna počtu států Evropské federace bude předmětem souhlasu dvoutřetinové většiny občanů dotčených států, dvoutřetinové většiny legislatury každého státu a dvoutřetinové většiny v každé sněmovně Evropského kongresu, v tomto pořadí.

Oddíl 3 - Federace

1. Evropská federace bude každému státu garantovat zastupitelskou demokracii a chránit jej před invazí a, na základě žádosti legislatury, nebo výkonné složky, pokud legislatura nemůže zasednout, proti vnitřnímu násilí.
2. Evropská federace nebude zasahovat do vnitřní organizace států federace.
3. Evropský kongres má pravomoc nakládat s teritoriem a jiným majetkem Evropské federace a tvořit v této věci všechny potřebné regulace.

Článek VIII - Změna ústavy

Evropský kongres je oprávněn navrhovat dodatky této ústavy pokaždé, když to dvoutřetinová většina v každé sněmovně uzná za nutné. Pokud to budou považovat za nutné legislatury dvou třetin států, Kongres svolá shromáždění s cílem navrhnout dodatky ústavy. V obou případech se dodatky stanou platnou součástí ústavy po ratifikaci třemi čtvrtinami občanů Evropské federace, třemi čtvrtinami legislatur států a třemi čtvrtinami každé ze sněmoven Evropského kongresu, v tomto pořadí.

Článek IX - Věrnost federaci

1. Tato ústava a zákony Evropské federace, které budou vytvořeny ve spojitosti s touto ústavou, a všechny smlouvy uzavřené, nebo které budou uzavřené pod autoritou Evropské federace, jsou nejvyšším zákonem federace. Soudci v každém státě tím budou vázáni, bez ohledu na jakékoliv jiné úpravy v ústavě nebo zákonech některého ze států.
2. Členové Evropského kongresu, členové legislatur států a všichni exekutivní a justiční úředníci, jak Evropské federace, tak států, budou vázáni přísahou nebo čestným prohlášením, že budou podporovat tuto ústavu. Žádná náboženská zkouška ale nebude nikdy vyžadována jako kvalifikace pro jakýkoliv úřad či veřejnou službu v Evropské federaci.

Článek X - Přechodná opatření a ratifikace ústavy

1. Všechny dluhy a smluvní závazky států existující před ratifikací této ústavy zůstanou platné v rámci Evropské federace.
2. Ratifikace prostou většinou občanů devíti států eurozóny bude dostatečnou pro to, aby tato ústava Evropské federace vstoupila v platnost.